Byl jsem na vícedenní služební cestě mimo domov a večer přistála v malé krabičce plné nul a jedniček takováto zpráva:
… zaujalo mě, že když mamka spí a já jsem vlastně ten co zrovna dá se asi možná říct (zodpovídá za dům) tak nemám vůbec problém pustit Trustyho dovnitř nakrájet mu salám utřít nádoby na jídlo a podobně. Že se vlastně stavím do jiné role. Tak jsem ti to jenom chtěl předat. A vůbec jsem netušil že z toho vznikne tak dlouhá zpráva. …
Pravopis mineme. Trusty je náš pes, nikoliv Tomův sourozenec. 🙂 Vzhůru k obsahu!
Odhodlání podělit se o své vnímání situace a svého naladění. Nejistota vyjádřená „asi“ „možná“ a závorkami-symbolem symbolické odpovědnosti za dům.
Sdělení tak prosté, přitom tak silné: když mně, rodičové, dáte prostor, chovám se úplně jinak a odpovědnost jde přirozeně ruku v ruce s převzatou rolí.
Co je k tomu potřeba? Taková drobnost, které často nejsme schopni: důvěřovat vlastnímu dítěti, jeho schopnostem, úsudku, opatrnosti. Často jej poměřujeme věkem a zkušenostmi, tedy mírami, ve kterých zvítězíme. Možná dokonce podvědomě hledáme kritéria, ve kterých zvítězíme, protože bychom neradi brzy přišli o autoritu. Můžeme si totiž myslet, že ji potřebujeme k výchově, k ovládání a vedení našeho potomka, krve své krve, nositele identických částí dvojité šroubovice DNA.
A on, potomek jeden nevděčný, překvapivě schopný! Dáte mu samostatnost a on se změní!
Samozřejmě nejde o recept na opuštění rodičovské role. Jen vím, že těch své děti brzdících rodičů vídám kolem sebe mnohem víc, než těch, kteří důvěřují svým dětem.
- Kam patřím já? Kam patříte vy?
- Kam chci patřit já? Kam chcete patřit vy?
- O co mi jde především? Jde vám o vlastní prospěch a udržování fiktivní autority a nenahraditelnosti nebo prospěch vašeho dítěte?
- Mám strach? Máte vy strach, že důvěrou v dítě oslabíte svou rodičovskou roli?
Výsledky této ankety zasuňme do místa, kde budou vždy po ruce v drobných i zásadních rodičovských momentech. 🙂
Komentáře nejsou povoleny.