Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

Útěk nebo pokrok? Krok.

Tak jsme se přiznali. Dost jsme spěchali, dost nám záleželo na tom, aby se pan ředitel ZŠ dozvěděl zprávu o nové situaci právě od nás a včas.

Uběhly téměř přesně dva půl měsíce domácí individuální výuky, když jsme s Tomem seděli na vstupním pohovoru ve Svobodné škole Arktur a vyprávěli o naší cestě a naslouchali o možnostech, principech a pravidlech svobodné školy. Týden před dnešní návštěvou „naší“ ZŠ. Výsledek pohovoru byl kladný a vyplněním potřebných písemných náležitostí jsem spustil Tomův přestup z klasické ZŠ na Arktur. Díky za to.
Něco víc o této škole můžete dozvědět i ze zážitků na Dni otevřených vrat, který se „náhodou“ (na náhody nevěřím) konal dva dni po našem pohovoru.

Utekli jsme? Vyhnuli jsme se zbaběle plánovanému škrtání v tematických plánech, naplánování a absolvování konzultací, absolvování přezkoušení ze všech předmětů?

Nebo jsme pokročili?

Znáte to, podle mě záleží na úhlu pohledu. Když srovnám míru samostatnosti a reálnou míru odpovědnosti za vzdělání svého syna, vstoupili jsme do prostředí řádově svobodnějšího. Navíc je principem i této svobodné školy sebeřízené vzdělávání – tedy respekt k tomu, že ani sebeodpovědnější rodič nezařídí za své dítě jeho vzdělání.

Když se podívám většinovým pohledem společnosti, pak vidím spíš útěk, možná s komentářem „to se dalo čekat…“, „není to tak jednoduchý, jak se zdá, co?“

OBROVSKÁ ÚLEVA. Míra odpovědnosti za plnění tematických plánu, za hladký průběh neznámých přezkoušení s oboustrannou nezkušeností, velmi často se opakující boj s hluboko vyježděnou brázdou klasické ZŠ ve svém nitru, to vše bylo více či méně svazující a únavné. Veškerou zátěž jsem si tvořil sám, bez jakéhokoliv přičinění ze strany učitelů či vedení naší ZŠ.

Takže když se podívám na své zkušenosti v oblasti pestrosvěta vzdělávání, vidím, že cesta ke svobodné škole pro Toma trvala stejně jako tabulkové těhotenství druhu Homo sapiens tumidam (člověk rozumný nabubřelý). Mám velkou radost, že jsem se ve svém věku odvážil počít a donosit, navíc okusit odpovědnost biologicky vyhrazenou donedávna jen jednomu ze dvou pohlaví. Dnes nevím, kolik pohlaví má tuto schopnost.

Nejvíce mi k našemu postupu a aktuální situaci ladí DALŠÍ KROK. Mohu odpovědně říct, že minulý rok v době žádosti o individuální vzdělávání na klasické ZŠ jsem neměl dost informací a odvahy rovnou hledat a směřovat na svobodnou školu. Tím bychom také nemohli s Tomem prožít pochopení překážek, tím bychom nebyli nuceni hledat cesty. Tím bychom byli chudší. Mimo jiné bychom nerozvířili toto téma v naší ZŠ.

Jak to bude dál? Jsem připravený na další kroky, i když nevím, jaké budou. Jsme připraveni dál vířit a sdílet zkušenosti ze svobodné školy s naší ZŠ, která také projevuje zájem. Díky za to.

Zobrazení: 99

Komentáře nejsou povoleny.