Kam se ztrácí ušetřený čas?

V povídání o základním vzdělání (Co je základní vzdělání?) jsem se zmínil o využití moderních vyučovacích pomůcek.

Dnešní technika a technologie poskytují neuvěřitelné možnosti. Projektory a dotykové tabule jsou téměř samozřejmostí. Méně samozřejmé je jejich používání, zřejmě se dotyky moc neujaly. Proč?

Internet obsahuje nepřeberné množství hůře či lépe podaných informací. Dovoluje zvídavým ve zlomku sekundy vytáhnout na obrazovku vědění shromažďované lidstvem po staletí. Dovoluje procvičit hledané téma v online cvičeních. Zároveň přináší i obrovský prostor pro dezinformace a manipulace. Zvídavý musí být schopen vybírat, čemu věřit. Jeho snaha hodně souvisí s motivací, která ho k hledání přivedla.

Na scénu s velkou pompou vstoupila umělá inteligence, kdo ji nepoužívá a nezahrne do svých služeb, riskuje, že bude ocejchován jako dinosaurus. Nikdo přitom nepátrá, co přesně v té které oblasti může vylepšit, ale podstatné je, že pomalu i zmrzlinový stroj využívá AI. Pak jsme v klidu, protože, ač pasivně, připadáme si víc „in“. Ve školních lavicích a za katedrami způsobuje EJÁJ možná spíš rozpaky, obavy – to za katedrami, naopak úsměvnou úlevu vítěze na straně školních lavic – ony ty ChatGPT a příbuzní pracanti dokáží tvořit smysl dávající věty a odstavce na zadané téma. Malá školní revoluce, nebo počátek velké školní revoluce?

Jsou dostupné zdarma či za mírný poplatek řady aplikací na mobilní telefon či tablet, které vás provedou jazykem, matematikou, zeměpisem, … v podstatě téměř čímkoliv.

Probírané učivo popíše učitel ve školním informačním systému, takže i nepřítomní žáci mohou ihned vědět, co se ve škole děje. Navíc učitel může přiložit i samotné materiály, prezentace, dokumenty, odkazy na videa a podobně.

• Učitel tedy nemusí psát na tabuli ani významná hesla z učiva, protože vše promítne projektorem. Šetří tím čas. Fakt, jestli je prezentace aktuální, nebo nese neklamné známky stáří deseti let, pomáhá žákům odhadnout váhu obsahu.
• Učitel nemusí diktovat významné pasáže z učebnic či jiných materiálů. Žáci si je opíší z promítané prezentace nebo mají k dispozici prezentaci samotnou, takže si ji kdykoliv doma mohou otevřít. Učitel tím šetří čas.
• Je možné, že různým referátům, seminárním pracím i prezentacím jako formám samostatné tvořivé práce s cílem odzvonilo, přesněji odzvonilo některým cílům, které se k této práci původně vázaly.
  • Dříve vznikaly referáty ručním sepisováním faktů z mnoha tištěných publikací a autor referátu měl často radost, že se mu vůbec podařilo publikace sehnat.
    Nesmírně časově náročný způsob, pro dnešní generaci už nepředstavitelně.
  • Později a ještě dodnes vzniká většina vyhledáváním v elektronických zdrojích – někdo hledá hotové práce na zadané téma a snaží se je nezaměnitelně změnit, někdo poctivě vybírá z tisíců stran odpovědí pánů Googlů a konkurenčních a sepisuje, doplňuje obrázky a v prezentacích odkazy na videa, zvukové ukázky.
    Obrovská úspora času a obrovsky pozvednutá úroveň výsledné tvorby.
  • Poslední technika je využití AI – napíšete „vytvoř referát na téma Lucemburkové v české historii“ a pak už jen korigujete, jak detailně, jak odborně a EJÁJ poslušně reaguje. Celé pasáže můžete rozdrobit podle potřeby, jemně upravit. Jsou nerozpoznatelné od lidské tvorby, zejména pokud nemáte vyhraněný styl Boženy Němcové, Jo Nesbø nebo Stephena Kinga.
    NEUVĚŘITELNÁ úspora času a další pokrok v kvalitě výsledného díla.
  • Ve všech případech elektronického zpracování vám dnes našeptávače a automatičtí korektoři podtrhnou pravopisné chyby, takže je spíš těžké odevzdávat práce s chybami.
    Citelná úspora času a méně obav z případného známkování jazykové úrovně díla na straně autora, úspora času a nevěřícného vrtění hlavou na straně hodnotitele.
  • Učitel taková díla nechá žáčky odevzdat v elektronické podobě, krásný důkaz o náplni předmětu a pilnosti vyučujícího, byl by hřích neklasifikovat s vyšší váhou známky.
    Oproti čtení původních referátů významná úspora času.
• Ověřování znalostí – tam sice technologické možnosti nabízejí neuvěřitelné usnadnění práce v podobě online testů, v případě Ano/Ne dokonce automaticky vyhodnocených, ovšem úspora času je zde často vyvážena bujícími byrokratickými povinnostmi vyučujících na jiných místech. Pomíjím.

V každém případě už jen z těchto vybraných míst a situací cítím sílu spojení UŠETŘENÝ ČAS.

KDE JE?

Možná budete mít větší štěstí, ale já ho marně hledám. Čekal bych, že ho spatřím ve volném tempu vyučovací hodiny, společném sledování naučných videí, kvízových online soutěžích, zkrátka častých hodinách plných pohody a zážitků. Nevidím. Tempo vyučování a jeho tepová frekvence zcela ladí se světem za školními zdmi.

Úspora se nekoná. Získaný čas, onen prostor ke zvolnění a umožnění nechat kapičky vědomostí vstřebávat se hlouběji a trvaleji do pórů posluchačů či experimentátorů, byl investován. Vzletně řečeno, lze tedy očekávat zisk, že?

Ušetřený čas byl investován do rozhojnění informací, doplnění témat o poslední poznatky, výzkumy, o větší hloubku většího počtu znalostí, tak jak prudce rostla a roste schopnost tyto znalosti získávat, shromažďovat a zpracovávat.

Jen… jen žáček zůstal nějaký zakrslý, stále jen s jedním mozkem, jednou pamětí a přežitou potřebou paměti odhazovat vše, co přesahuje její možnosti. Dokonce funguje ona zkostnatělá vazba mezi zájmem člověka a schopností přijímat dovednosti či znalosti. A protože objevovatelů nadšených napříč spektrem směrů a vyučovacích předmětů je zřejmě minimum, pokud takoví jsou, obecně asi spíš klesá schopnost vstřebávat všechny ty „základní“ znalosti v každém předmětu.

Zisk se tedy nekoná, vypadá to spíš na fatální zadlužení.

Soulad mezi předávajícím a přijímajícím se stává stále křehčí, stále vzácnější. A přitom právě tenhle soulad může být tím nejcennějším a nejdůležitějším, co dokáže předávání a získávání znalostí udržet v rovině úsměvu, těšení se na další vzájemné setkání učitele-průvodce a žáka-objevitele.