V jedné besedě vyprávěl Jarda Dušek o svém dávnějším rozhovoru s náměstkem ministra školství. Proč prý jeho studenti mají dělat nějakou tvořivou práci v časovém úseku, tedy ve stresu. Odpověď zněla přibližně „Ať si zvykají na stres, bude se jim to hodit.“
Všichni jsme jistě nejednou slyšeli, že stres prapůvodně sloužil k záchraně života, k vybuzení organismu v kritické situaci, v sebeobraně, možná při lovu. Exploze hormonů, potlačené mnohé signály těla i duše včetně bolesti, exploze síly a soustředěné pozornosti.
A pak silný útlum vracející nás do normálu.
Dnes je normál blízko dřívější úrovni záchrany života. Zvykáme si.
Děti ve školách píší písemky, čtvrtletky a testy. Každý přípravu i samotné provedení snáší hůře či lépe. Povzbuzujeme svá dítka, aby to zvládala, protože ve vyšší třídě budou psát víc testů a budou těžší.
Ve vyšší třídě povzbuzujeme dítka, aby stres zvládala, protože na přijímačkách to bude ještě horší.
Na vyšším stupni povzbuzujeme dítka, spíš tedy už nedítka, aby stres zvládala, protože maturita či závěrečky, to bude ještě horší. A přijímačky na vysokou, to teprve!
Na vysoké už se s námi budou nedítka bavit asi jen těsně před psychickým kolapsem. Tak je povzbudíme a dodáme, že stres před zkouškou, to je ještě nic proti tomu, jaké budou státnice!
A když to nedítko všechno přežije, ideálně bez hospitalizace či pravidelného dopování psychofarmaky, vstoupí do skutečné práce.
Ano, pokud se stává lékařem, hasičem, policistou či jinou rolí blízkou kritickým situacím ohrožení vlastního či cizího života, bude se stresem setkávat často. Ovšem i tady může být nejasné, zda by místo celoživotního tréninku stresu nebylo vhodnější trénovat meditaci, zklidnění.
Pokud se ale nedítko nestane takovou náročnou rolí, marně pátrám po možnosti využít trénink stresu. Už jste viděli truhláře, jak v limitu řeže desku, aby zachránil někomu život?
Už někomu zachránila život úřednice na poště, která dokázala vyplnit formulář za rekordně krátkou dobu?
Už někomu zachránila život účetní, která poslala závěrku třináct sekund před půlnočním limitem?
Už někomu zachránil život řidič, který dovezl o dvě hodiny dřív zásilku do výdejního místa e-shopu?
Možná namítnete, že stres vidíte kolem sebe na každém kroku. Ano, je to ale důvod, abychom jej ordinovaly už našim dětem? Stačí, jaký životní styl jim ukazujeme a schvalujeme. A co když naopak právě „stresový školní trénink“ nejvydatněji pomáhá přesvědčení, že stres je normální a nedítka si tohle nastavení přinesou do svých zaměstnání a přirozeně ho zabudují do denních energií.
Opravdu všichni denně sobě a mnohým kolem sebe svou činností zachraňujeme životy? Co kdybychom žili tak, aby náš život nebyl denním řetězem jeho záchrany? Vraťme stresu jeho místo, nepřetěžujme stres, mohl by z toho být ve…
Komentáře nejsou povoleny.