Při vstupu do institutu domácího vzdělávání jsem odpovědně pojal svou odpovědnost za vzdělání syna a odpověděl si na dvě otázky (popravdě jsem se na odpovědi připravoval dlouho předtím):
- Lze poctivě zvládnout naplánovaný rozsah učiva všech předmětů podle tematických plánů?
- Má smysl zvládnout naplánovaný rozsah učiva všech předmětů podle tematických plánů?
Odpovědi byly shodně záporné a vyvolávaly ve mně pocit svobody a jakéhosi uzemnění. To je pěkné, ale co s tím, když jsem podepsal! Co přesně jsem vlastně podepsal? Že jsem zodpovědný za průběh a výsledky vzdělávání. A že žák bude vzděláván podle školního vzdělávacího programu.
Na rozdíl od shodných odpovědí zde jsem cítil rozpor. Čím dál víc bylo od února směrem k březnu a dubnu jasné, že si musím vybrat:
- buď opustím své vize o formě a principech domácího vzdělávání,
- nebo opustím tematické plány.
Na velké množství optimismu v tematických plánech probíraného učiva jsem byl připravený. Poté, co jsem je poctivě a velmi pracně nasoukal do naší domácí evidence postavené na webové a mobilní platformě ERPIO ONE, chystal jsem se vzít „ostré pero“ a škrtat a škrtat a škrtat. Uvolnit to těsno, které plnotučné tematické plány ve mně vyvolávaly. A pak se jednotlivým vyučujícím přiznat, co jsem s jejich plány provedl. To by nahrávalo jistému kompromisu – zůstanu u svých vizí, neopustím přitom definitivně tematické plány.
Jenže se ukázalo, že množství témat, ať seškrtaných či originálních, není jedinou překážkou. Druhá tíseň byla překvapivější, přesněji řečeno na tu jsem se předem nepřipravoval. Tíseň vznikla jako kolaborace času a předmětů.
Ukázalo se, že vize o formě objevování vědomostí nedokážu sladit s potřebou věnovat se všem předmětům v průběhu půl roku, fakticky tedy v poctivých čtyřech měsících a kousek k tomu. Veliké těsno, veliký tlak. Opustit vizi nebo risknout zcela netknuté předměty? Jaké bude asi půlroční přezkoušení?
Má vize je postavená na tom, že ze záchytného bodu praktické reálné situace rozvineme niť souvislostí napříč předměty a ročníky – podle skutečné potřeby a s jemnou inspirací otevřít ještě další dveře do neprobádana. Například: na štítku stolního počítače je možné číst v různých zkratkách, objevují se čísla o napětí, proudech, výkonech, příkonech. Tedy fyzika, elektřina, práce, ztráty, teplo, Ampér, Volta, Watt, dějepis, svět v době objevů, dopady objevů do hospodářství, rozložení tehdejšího světa – občanská nauka, vzdělání a náboženství doby a jeho vztah k vědeckým objevům – finanční gramotnost – kolik dneska stojí elektřina, matematika – výpočet nákladů na den, týden, měsíc provozu počítače – zeměpis – zběžně výroba elektřiny a zátěž pro životní prostředí (ekologie) – současná společnost, priority a zlozvyky, budoucnost elektřiny a lidstva… Na takových a podobných prožitcích zmapujeme skutečné zájmy a místa, kde díky nezájmu zůstane jen minimum a možná ještě míň.
Ano, praktické, ano, velmi obsažné a hutné. Ano, podle mého možné zapamatovat si „příběh štítku“, a v případě potřeby si dohledávat detailní informace jako jsou použité vzorce, ceny, zeměpisné informace apod. Cílem není získat encyklopedické znalosti, ale vytvořit přehled o souvislostech ukrytých za předměty denní potřeby – elektrickým spotřebiči.
Ne, nejsem schopen takto navléknout na niť půlroční tematické plány za čtyři měsíce – v průběhu má postupně probíhat přezkoušení.
Jak tušíte, zvítězila touha uniknout těsnu tematických plánů. Jakou cestou? O tom se můžete dozvědět někde tady.
Komentáře nejsou povoleny.